News
Zájem o slovenský film trvá – zamyšlení nad slovenskými filmy a koprodukcemi první poloviny roku 2019
Zájem o slovenský film trvá – zamyšlení nad slovenskými filmy a koprodukcemi první poloviny roku 2019
Když se ve všech pádech skloňoval úspěch slovenského filmu v roce 2017, kritici potajmu šeptali, že jde jen o výjimku. Že zájem o slovenský film odejde tak, jak přišel. Nestalo se. Situace je trochu jiná, než si skeptici mysleli. Jistě, určitou přesilovku sehrály slovenské minority a tedy majoritně české filmy českých režisérů nebo dokonce slovensko-české filmy českých režisérů. Nicméně mezi TOP 5 domácích filmů najdeme hned dva filmy slovenských režisérů a filmy majoritně slovenské: mysteriózní drama Trhlina Petera Bebjaka (D.N.A. Productions, Slovenská produkčná) s nezvykle vysokou návštěvností 262 411 diváků a rekordně vysokým premiérovým víkendem s 83 266 diváky a otcovské drama natočené na základě skutečné události – Ostrým nožem - Ostrým nožom (nutprodukcia, nutprodukce, RTVS) talentovaného Teodora Kuhna (39 293 diváků). Domácí produkce přilákaly do kin 392 098 diváků, takže efekt roku 2017 zůstává patrný – diváci se prostě naučili chodit na slovenské filmy, slovenské herce a režiséry a mají je rádi.
Slovenský film v roce 2018: celkem stabilní evropská situace
Slovenský film v roce 2018: celkem stabilní evropská situace
V roce 2018 vzniklo na Slovensku 33 celovečerních filmů, z toho 14 minoritních koprodukcí a do distribuce se dostalo 29 celovečerních, 2 středometrážní a 2 krátkometrážní slovenské filmy a koprodukce. Z těchto 33 filmů je 29 dlouhometrážních, z toho 13 hraných a 13 dokumentárních. Celkem je to 22 majoritně slovenských filmů a 11 minoritních koprodukcí. 13 dokumentárních filmů počítám včetně 2 minoritních koprodukcí. Dále je to 1 celovečerní animovaný film a 2 animovaná pásma celovečerního rozsahu.
Read more: Slovenský film v roce 2018: celkem stabilní evropská situace
Tlačová správa k novele zákona o Audiovizuálnom fonde
Prečítajte si stanovisko Slovenskej asociácie producentov v audiovízii k novele zákona o Audiovizuálnom fonde.
Read more: Tlačová správa k novele zákona o Audiovizuálnom fonde
Slovenský film v přelomovém roce 2017
Boom diváků na domácí film – nový trend na Slovensku
Rok 2017 na Slovensku začal návštěvnickým triumfem slovenského filmu, který ještě před dvěma lety nikdo nečekal. Zároveň pokračovalo další úspěšné tažení slovenských a slovensko-českých filmů na mezinárodních festivalech. Tento trend je důležitý. Vznikly dokonce filmy, které byly umělecky ambiciózní a zároveň získaly diváky. Například filmy Čiara Petera Bebjaka (330 000 diváků na Slovensku plus festivalový úspěch počínaje MFF Karlovy Vary) nebo Špina Terezy Nvotové (50 000 diváků plus festivalový úspěch na MFF v Rotterdamu) nejsou ve své schopnosti promluvit k oběma „pólům" publika tak časté a jsou znakem něčeho nového. Minimálně toho, že divácký film není antagonistou umění. Dalším důkazem pohybu v kinematografii je nový film Tlumočník Martina Šulíka, který dokázal bezchybně zrežírovat dva vysoce výrazné herce v pozoruhodně vystavěném příběhu. Sonáta pro dva duchem protikladné protagonisty byla letos uvedena v sekci Berlinale Special. Filmem Out se slovenský film v roce 2017 po dlouhých 29 letech vrací do druhé nejdůležitější programové sekce MFF v Cannes. Objevují se další filmy jako například Backstage české režisérky Andrey Sedláčkové a slovenské producentky Silvie Panákové. Opět je tu vidět snaha o vyslovení myšlenky atraktivním způsobem, tedy soutěží, hudbou, tancem. Na tento trend navazuje naposledy i Karel Janák, jehož nový slovensko-český film Důvěrný nepřítel, natáčený v Česku a lokalizovaný na Slovensko, teprve přijde do kin v půli roku.
Máme se bát filmů pro diváky?
Radovan Holub: Máme sa bát filmu pro diváky? (úvaha nad slovenskými filmy a koprodukcemi 1.půle 2016)
První polovina roku 2016 ve slovenské kinematografii ukazuje zajímavý fakt: točí se sice dostatek filmů na to, aby bylo možné vyselektovat kvalitu, ale jejich mezinárodní přijetí je stále omezené. Čeští tvůrci řeší tento deficit „cestujících filmů" po svém – v Česku nastal silný trend konzumních rodinných komedií, jejichž kvalita sice postupně klesá (Jak básníci čekají na zázrak, Seznamka, Strašidla, Léto v Provence, Instalatér z Tuchlovic, Bezva ženská na krku), ale které dosáhnou navzdory poměrně krátkému nasazení v kinech nakonec přece jen na 80 – 100 000 diváků, někdy i víc. To je čtvrtinový počet než v době porevoluční slávy českých komedií, ale v současné době je i toto úspěch. Nemluvě o tom, že se každoročně objeví české filmy, které se drží v kinech 20 týdnů a překročí magickou hranici 250 000 diváků jako je Život je život, Padesátka nebo Teorie tygra, nepočítaje nejnavštěvovanější film českých kin 1.poloviny 2016 – Lída Barová (404 000 diváků). Tyto tzv. návštěvnické filmy bývají v Česku podpořeny z tzv. Programu filmových pobídek SFK.
Velký třesk
Rok 2017 začal návštěvnickým triumfem slovenského filmu. Zároveň pokračovala další úspěšná uvedení slovenských a slovensko-českých filmů na mezinárodních festivalech. Tento trend je důležitý. Buď film pro domácí kina nebo úspěch na filmovém festivalu. Něco mezi má dnes v kinematografii obtížnou pozici a především se to špatně predikuje. Výjimky jako je Čiara Petera Bebjaka (300 000 diváků na Slovensku plus festivalový úspěch na MFF Karlovy Vary), Špina Terezy Nvotové (50 000 diváků plus festivalový úspěch na MFF v Rotterdamu) nejsou tak časté a stojí za nimi většinou vzrušivost tématu a jistě i osobní kouzlo tvůrců, od nichž veřejnost očekává zajímavý film. To, že v českém filmu chybí divácky přitažlivý a zároveň kvalitní film, je smeč, kterou nyní s úspěchem vybírá Slovensko. Shrňme tedy základní data: Od začátku roku 2017 do konce července 2017 přišlo na slovenské filmy přes milión diváků, což se zdálo předtím nedosažitelné. Pro srovnání: loni na všech 29 koprodukcí (včetně minoritních) přišlo na Slovensku 377 000 diváků a i to byl pokrok zaznamenaný v análech! Největší číslo roku 2016 bylo 87 000 diváků na detektivní příběh Červený kapitán v režii Michala Kollára. To už naznačovalo, že se něco děje, že dobře zahraný příběh s aktuálním poselstvím je pro diváky důležitý. V první polovině letošního roku přišlo přes 300 000 diváků jen na jeden nový slovenský film a číslo 80 000 se stalo celkem běžnou návštěvností otevíracího víkendu, na kterou dřív dosáhly jen americké blockbustery. Největší divácký úspěch měl slovenský „Sex ve městě" - Všetko alebo nič (337 000), následuje polit thriller Únos (280 000) a Čiara (287 000). Nad 100 000 diváků se také dostala komedie Cuky Luky film (114 000 diváků).
Slovenský film 2015: žánrová různorodost na vzestupu
Hrdinové, kteří prohrávají – čtyři hlavní hrané filmy roku 2015
Vypadá to jako zázrak, když si uvědomíme počet natočených slovenských filmů od roku 1993. Slovenský film, který po rozdělení republiky skomíral s několika málo tituly ročně, dnes směle konkuruje českému filmu, a to jak v úrovni finanční podpory, tak v počtu titulů a bohužel i v počtu zbytečných filmů, které přinesly možná něco tvůrcům, nikoli však divákům. Nedá se samozřejmě očekávat, že v roční kolekci budou jen geniální a mezinárodně srozumitelné filmy. Ostatně slovenské, slovensko-české, česko-slovenské nebo české filmy běží v zahraničí většinou na filmových festivalech a do běžné distribuce pronikají jen ojediněle. Festivaly mají specifické chutě i specifické publikum. Tlačí diváky do představy o divokém Východě, kde kapitalismus ničí své oběti, kde nejsou žádná pravidla a kde žije plno outsiderů, zvyklých padat na kolena nebo i níž.
Read more: Slovenský film 2015: žánrová různorodost na vzestupu
Před velkým třeskem - Rostoucí zájem o slovenské filmy
Před velkým třeskem
(slovenské filmy 2. poloviny roku 2016)
Rostoucí zájem o slovenské filmy
V roce 2016 mělo premiéru 29 slovenských filmů nebo slovenských koprodukcí a do slovenských kin na ně přišlo 326 170 diváků. Slovenská kina v roce 2016 navštívilo 5,7 mil., česká 15,6 mil. diváků. Je to nejlepší návštěvnost od roku 1994. Po hubených letech se diváci vracejí do kina – a to i na domácí filmy. Velký filmový třesk sice nepatří do této analýzy, nicméně i na oficiálním hodnocení hrané tvorby v rámci Týdne slovenského filmu i na udílení národních filmových cen Slnko v sieti se o něm už mluvilo. V našich zemích zůstává divácký potenciál, neztratil se, a to navzdory slovenským antidiváckým filmům, home videu, sledování filmů online i filmovému pirátství. Slovensko a Česko se koprodukčně stále silněji propojují, někdy na úkor tzv. slovenskosti filmů. Ze 13 hraných dlouhometrážních filmů roku 2016 jsou jen čtyři majoritně slovenské. Slovenských minorit, kde slovenská strana hraje často jen formální roli, bylo celkem 7. Nejnavštěvovanější slovenský film roku 2016 zůstává Červený kapitán (režie Michal Kollár) s 88 000 diváky a zároveň s tím dochází ve slovenském filmu k viditelnému posunu směrem k důležitým tématům a k diváckosti. Slova o tom, že „slovenský film je mrtvý" nebo „slovenský film nikoho nezajímá" radikálně popřely premiéry nových slovenských koprodukcí Všetko alebo nič a Únos na začátku roku 2017. Tato situace ale už nazrávala delší dobu. Úspěch filmu Kandidát z roku 2013 (režie Jonáš Karásek) rozvlnil slovenský film a byl po filmu Lóve Jakuba Kronera (2011) příznakem, že dochází k tektonickému pohybu ve spodních vrstvách kinematografie. Přišli noví talentovaní tvůrci, vznikl Audiovizálny fond. Našli se sice lidé, kteří úspěšné filmy zpochybňovali a říkali, že měly diváky jen díky silnému marketingu. Ale i marketing patří ke kinematografii. Pak se objevil film 38 (Lukáš Zednikovič, Daniel Dangl), Rytmus, sídliskový sen (Miro Drobný) a také Kronerův animovaný LokalFilmis (2015).
Read more: Před velkým třeskem - Rostoucí zájem o slovenské filmy