Před velkým třeskem - Rostoucí zájem o slovenské filmy

Radovan-HolubPřed velkým třeskem 
(slovenské filmy 2. poloviny roku 2016) 

Rostoucí zájem o slovenské filmy

V roce 2016 mělo premiéru 29 slovenských filmů nebo slovenských koprodukcí a do slovenských kin na ně přišlo 326 170 diváků. Slovenská kina v roce 2016 navštívilo 5,7 mil., česká 15,6 mil. diváků. Je to nejlepší návštěvnost od roku 1994. Po hubených letech se diváci vracejí do kina – a to i na domácí filmy. Velký filmový třesk sice nepatří do této analýzy, nicméně i na oficiálním hodnocení hrané tvorby v rámci Týdne slovenského filmu i na udílení národních filmových cen Slnko v sieti se o něm už mluvilo. V našich zemích zůstává divácký potenciál, neztratil se, a to navzdory slovenským antidiváckým filmům, home videu, sledování filmů online i filmovému pirátství. Slovensko a Česko se koprodukčně stále silněji propojují, někdy na úkor tzv. slovenskosti filmů. Ze 13 hraných dlouhometrážních filmů roku 2016 jsou jen čtyři majoritně slovenské. Slovenských minorit, kde slovenská strana hraje často jen formální roli, bylo celkem 7. Nejnavštěvovanější slovenský film roku 2016 zůstává Červený kapitán (režie Michal Kollár) s 88 000 diváky a zároveň s tím dochází ve slovenském filmu k viditelnému posunu směrem k důležitým tématům a k diváckosti. Slova o tom, že „slovenský film je mrtvý" nebo „slovenský film nikoho nezajímá" radikálně popřely premiéry nových slovenských koprodukcí Všetko alebo nič a Únos na začátku roku 2017. Tato situace ale už nazrávala delší dobu. Úspěch filmu Kandidát z roku 2013 (režie Jonáš Karásek) rozvlnil slovenský film a byl po filmu Lóve Jakuba Kronera (2011) příznakem, že dochází k tektonickému pohybu ve spodních vrstvách kinematografie. Přišli noví talentovaní tvůrci, vznikl Audiovizálny fond. Našli se sice lidé, kteří úspěšné filmy zpochybňovali a říkali, že měly diváky jen díky silnému marketingu. Ale i marketing patří ke kinematografii. Pak se objevil film 38 (Lukáš Zednikovič, Daniel Dangl), Rytmus, sídliskový sen (Miro Drobný) a také Kronerův animovaný LokalFilmis (2015).

Read more: Před velkým třeskem - Rostoucí zájem o slovenské filmy

Slovenský film 2015: žánrová různorodost na vzestupu

Radovan holubHrdinové, kteří prohrávají – čtyři hlavní hrané filmy roku 2015

Vypadá to jako zázrak, když si uvědomíme počet natočených slovenských filmů od roku 1993. Slovenský film, který po rozdělení republiky skomíral s několika málo tituly ročně, dnes směle konkuruje českému filmu, a to jak v úrovni finanční podpory, tak v počtu titulů a bohužel i v počtu zbytečných filmů, které přinesly možná něco tvůrcům, nikoli však divákům. Nedá se samozřejmě očekávat, že v roční kolekci budou jen geniální a mezinárodně srozumitelné filmy. Ostatně slovenské, slovensko-české, česko-slovenské nebo české filmy běží v zahraničí většinou na filmových festivalech a do běžné distribuce pronikají jen ojediněle. Festivaly mají specifické chutě i specifické publikum. Tlačí diváky do představy o divokém Východě, kde kapitalismus ničí své oběti, kde nejsou žádná pravidla a kde žije plno outsiderů, zvyklých padat na kolena nebo i níž.

Read more: Slovenský film 2015: žánrová různorodost na vzestupu

Dva póly slovenské kinematografie se začaly výrazněji profilovat

 Radovan-Holub1Radovan Holub: reflexe slovenských filmů a majoritních koprodukcí druhé půlky 2014.
(38, Comeback, Danube Story, Deti, Láska na vlásku, Prvý slovenský horor, Rukojemník, Salto mortale,
V tichu, Vlna vs. breh)
Další půlrok slovenské kinematografie je poměrně příznivý. Vznikla nejen celá řada zajímavých filmů, ale po dlouhé době došlo k reflexi hrané a dokumentární tvorby během prvního ročníku bilanční přehlídky slovenské filmové tvorby Týden slovenského filmu.

Read more: Dva póly slovenské kinematografie se začaly výrazněji profilovat

Máme se bát filmů pro diváky?

RH 2016Radovan Holub: Máme sa bát filmu pro diváky? (úvaha nad slovenskými filmy a koprodukcemi 1.půle 2016)

První polovina roku 2016 ve slovenské kinematografii ukazuje zajímavý fakt: točí se sice dostatek filmů na to, aby bylo možné vyselektovat kvalitu, ale jejich mezinárodní přijetí je stále omezené. Čeští tvůrci řeší tento deficit „cestujících filmů" po svém – v Česku nastal silný trend konzumních rodinných komedií, jejichž kvalita sice postupně klesá (Jak básníci čekají na zázrak, Seznamka, Strašidla, Léto v Provence, Instalatér z Tuchlovic, Bezva ženská na krku), ale které dosáhnou navzdory poměrně krátkému nasazení v kinech nakonec přece jen na 80 – 100 000 diváků, někdy i víc. To je čtvrtinový počet než v době porevoluční slávy českých komedií, ale v současné době je i toto úspěch. Nemluvě o tom, že se každoročně objeví české filmy, které se drží v kinech 20 týdnů a překročí magickou hranici 250 000 diváků jako je Život je život, Padesátka nebo Teorie tygra, nepočítaje nejnavštěvovanější film českých kin 1.poloviny 2016 – Lída Barová (404 000 diváků). Tyto tzv. návštěvnické filmy bývají v Česku podpořeny z tzv. Programu filmových pobídek SFK.

Read more: Máme se bát filmů pro diváky?

Slovenská kinematografie je zdravá, chybí však filmy pro diváky

(Radovan Holub: reflexe slovenských filmů a majoritních koprodukcí první půlky 2014)

Radovan-HolubNa seznamu mám deset slovenských filmů a majoritních koprodukcí: Arcibiskup Bezák Zbohom, Dobrý človek, Felvidék – Horná zem, Hrana – 4 filmy o Marekovi Brezovskom, Krok do tmy, Lyrik, Slovensko 2.0, Socialistický Zombi Mord, Štvorec v kruhu alebo život medzi únikmi a snami, Všetky moje deti. Jde tedy o celkem deset celovečerních filmů, z toho šest kreativních dokumentů. Celkově lze říct, že žánrová skladba je celkem vyrovnaná, přičemž mírně převažují dokumentární filmy nebo filmy natočené podle skutečných událostí.
To odpovídá evropskému trendu - čisté fikce je stále míň. Zejména se tak děje v rámci menších evropských kinematografií, protože stále víc filmů se musí spoléhat na televizní distribuci – a do ní se v západoevropských zemích lépe vejdou dokumenty.

Read more: Slovenská kinematografie je zdravá, chybí však filmy pro diváky