Rukojemník

ALEF FILM & MEDIA

RUKOJEMNÍK (r. Juraj Nvota)
2014

Detské oči vidia svet inak

V tragikomickom príbehu je svet detských hrdinov - najmä syna komunistického funkcionára a malého rukojemníka rodičov, ktorí emigrovali na Západ v polovici šesdesiatych rokov minulého storočia, pár rokov pred začiatkom legendárneho obdobia "pražskej jari" a okupáciou Československa vojskami Varšavskej zmluvy - kam patrí nielen kamarátstvo, prvé veľké objavy, lásky, súboje znepriatelených bánd a veľké očakávania, konfrontované s realitou "veľkáčského" sveta. Ťažko pochopiteľná, bizarná až absurdná realita vzťahov a postojov dospelých, labyrint čudných slov, skutkov, prejavov, ale aj také nepochopiteľné úkazy, akými sú pre dieťa politika, emigrácia, ale aj zrada a smrť privedú malého rukojemníka ku grotesknému rozhodnutiu.

www.rukojemnik.sk

Trailer

Titulná pieseň k filmu "ŠŤASTIE"
Text: Milan Lasica
Hudba: Ľubica Čekovská

INDE

ALEF FILM & MEDIA

INDE (r. Juraj Nvota)

Život a doba neopakovateľného tvorcu a pútnika Alexandra Mlynarčíka v akcii - v jeho výnimočných prejavoch, aktivitách, v eskamotážach, ale aj protichodnostiach a kontroverznostiach doby, v ktorej žil a najmä žije. Príbeh takmer jedného storočia, v ktorom sa formovala moderná identita, kultúra, základné hodnoty Slovenska - ako súčasti Československa, aj ako samostatného štátu a najmä ako súčasti širšieho, minimálne európskeho spoločenstva, ku ktorému náš protagonista neoddeliteľne patrí svojím dielom, aj životom. AM bol aj v najzložitejších obdobiach svojho života organickou súčasťou tohto príbehu – svojou tvorbou, priateľmi, názormi, postojmi i prejavmi. A najmä - často aj spolutvorcom, tvorcom, či iniciátorom a realizátorom.

Scenár: Marian Urban
Kamera: Richard Krivda
Réžia : Juraj Nvota

Rozhovor s Marianom Urbanom, producentom filmu JÁ, OLGA HEPNAROVÁ

MU foto V ako štádiu prípravy ste vstúpili do projektu, na ktorom scenáristická a režisérska dvojica pracovala päť rokov pred prvou klapkou?
Tomáš a Peter nás oslovili asi štyri roky pred nakrúcaním vo chvíli, keď mali k dispozícii cca 100 000 € zo Statního fondu kinematografie, prísľuby vecných vstupov od niekoľkých českých partnerov a záujem poľskej spoločnosti o koprodukciu. Media Brigade už mala za sebou projekt, ktorý bol poľskou nomináciou na Oscara a predstavu o poľskom spolufinancovaní projektu, ktorá mi takmer vyrazila dych. Rokovania boli dosť zložité a v jednej chvíli mi naši autori navrhli, aby sme sa stali aj výkonným producentom projektu. Black Balance, čo bola ich producentská značka, nemala za sebou žiaden projekt a už vôbec nie celovečerný uvedený v kinách. Aj skúsenosti s týmito činnosťami sa u autorov blížili k nule. O to väčší však bol ich entuziazmus, ambície a aj bystrosť. Prakticky v každom štádiu vývoja financovania a prípravy nakrúcania zareagovali správne a to bol jeden zo základných kameňov úspechu spolupráce a dnešného výsledku. 

Čítať ďalej: Rozhovor s Marianom Urbanom, producentom filmu JÁ, OLGA HEPNAROVÁ

Štvorec v kruhu

ALEF FILM & MEDIA

ŠTVOREC V KRUHU ALEBO ŽIVOT MEDZI ÚNIKMI A SNAMI
2013

Roadmovie o tom, ako by chlapi chceli žiť, keby sa nebáli a netúžili po niečom inom a najmä o tom, ako žiť slobodne vo svete a nestratiť sa.

Peši, autami, lietadlami sa premiestňuje cez krajiny, mestá, kontinenty. To, o čom iní chlapi snívajú, žije. Paríž, Ortaffe, New York, Praha, Madrid, Havana, Bratislava, Bologna, Madagaskar len zopár miest za všetky. Nie je turista, nie je pútnik. Vladimír Ossif je drobný, štíhly, vitálny rodák z Prešova, neprehliadnuteľný svojim dielom, aj spôsobom života. Neprispôsobuje sa svetu, snaží sa svet prispôsobovať svojim predstavám. Hľadá, objavuje, nachádza i stráca. Posadnutosť svojimi víziami a snami sa prejavuje na jeho plátnach, mení a pretvára jeho osobný život, ľudí, s ktorými sa stretáva, žije. Jeho diela zakúpili do renomovaných európskych galérií v Paríži, Madride, Ženeve, či v Bonne. Ďalšie diela sa nachádzajú v rôznych súkromných zbierkach v Európe, v Amerike. Dnes už má vytvorené všetky podmienky na usadenie. Pohodlie, v ktorom by iní zotrvali do konca života, ho znervózňuje. A tak znovu odchádza, pokúša sa objavovať nové teritóriá a realizovať svoje ďalšie sny.

Trailer

Rozhovor s Rudolfom Biermannom, producentom filmu MASARYK

 rudolf biermann 2Kto si koho našiel, vy scenár Masaryka, alebo naopak scenár vás?
Režisér prišiel za mnou s prvou verziou scenára. Veľmi sa mi páčil a rozhodol som sa vybrať po stopách tejto témy s Júliusom spoločne.

V čom ste ako producent videli jeho silu, teda okrem ústredného hrdinu?
Sila projektu bola, samozrejme, v osobe Jana Masaryka a faktu, že o ňom nikdy hraný film nevznikol. Zároveň som ale videl potenciál aj v scenári, viacjazyčnom štýle a v osobe režiséra, ktorý má k téme progresívny prístup

Čítať ďalej: Rozhovor s Rudolfom Biermannom, producentom filmu MASARYK

Velký třesk

radovan holubRok 2017 začal návštěvnickým triumfem slovenského filmu. Zároveň pokračovala další úspěšná uvedení slovenských a slovensko-českých filmů na mezinárodních festivalech. Tento trend je důležitý. Buď film pro domácí kina nebo úspěch na filmovém festivalu. Něco mezi má dnes v kinematografii obtížnou pozici a především se to špatně predikuje. Výjimky jako je Čiara Petera Bebjaka (300 000 diváků na Slovensku plus festivalový úspěch na MFF Karlovy Vary), Špina Terezy Nvotové (50 000 diváků plus festivalový úspěch na MFF v Rotterdamu) nejsou tak časté a stojí za nimi většinou vzrušivost tématu a jistě i osobní kouzlo tvůrců, od nichž veřejnost očekává zajímavý film. To, že v českém filmu chybí divácky přitažlivý a zároveň kvalitní film, je smeč, kterou nyní s úspěchem vybírá Slovensko. Shrňme tedy základní data: Od začátku roku 2017 do konce července 2017 přišlo na slovenské filmy přes milión diváků, což se zdálo předtím nedosažitelné. Pro srovnání: loni na všech 29 koprodukcí (včetně minoritních) přišlo na Slovensku 377 000 diváků a i to byl pokrok zaznamenaný v análech! Největší číslo roku 2016 bylo 87 000 diváků na detektivní příběh Červený kapitán v režii Michala Kollára. To už naznačovalo, že se něco děje, že dobře zahraný příběh s aktuálním poselstvím je pro diváky důležitý. V první polovině letošního roku přišlo přes 300 000 diváků jen na jeden nový slovenský film a číslo 80 000 se stalo celkem běžnou návštěvností otevíracího víkendu, na kterou dřív dosáhly jen americké blockbustery. Největší divácký úspěch měl slovenský „Sex ve městě" - Všetko alebo nič (337 000), následuje polit thriller Únos (280 000) a Čiara (287 000). Nad 100 000 diváků se také dostala komedie Cuky Luky film (114 000 diváků). 

Čítať ďalej: Velký třesk

Před velkým třeskem - Rostoucí zájem o slovenské filmy

Radovan-HolubPřed velkým třeskem 
(slovenské filmy 2. poloviny roku 2016) 

Rostoucí zájem o slovenské filmy

V roce 2016 mělo premiéru 29 slovenských filmů nebo slovenských koprodukcí a do slovenských kin na ně přišlo 326 170 diváků. Slovenská kina v roce 2016 navštívilo 5,7 mil., česká 15,6 mil. diváků. Je to nejlepší návštěvnost od roku 1994. Po hubených letech se diváci vracejí do kina – a to i na domácí filmy. Velký filmový třesk sice nepatří do této analýzy, nicméně i na oficiálním hodnocení hrané tvorby v rámci Týdne slovenského filmu i na udílení národních filmových cen Slnko v sieti se o něm už mluvilo. V našich zemích zůstává divácký potenciál, neztratil se, a to navzdory slovenským antidiváckým filmům, home videu, sledování filmů online i filmovému pirátství. Slovensko a Česko se koprodukčně stále silněji propojují, někdy na úkor tzv. slovenskosti filmů. Ze 13 hraných dlouhometrážních filmů roku 2016 jsou jen čtyři majoritně slovenské. Slovenských minorit, kde slovenská strana hraje často jen formální roli, bylo celkem 7. Nejnavštěvovanější slovenský film roku 2016 zůstává Červený kapitán (režie Michal Kollár) s 88 000 diváky a zároveň s tím dochází ve slovenském filmu k viditelnému posunu směrem k důležitým tématům a k diváckosti. Slova o tom, že „slovenský film je mrtvý" nebo „slovenský film nikoho nezajímá" radikálně popřely premiéry nových slovenských koprodukcí Všetko alebo nič a Únos na začátku roku 2017. Tato situace ale už nazrávala delší dobu. Úspěch filmu Kandidát z roku 2013 (režie Jonáš Karásek) rozvlnil slovenský film a byl po filmu Lóve Jakuba Kronera (2011) příznakem, že dochází k tektonickému pohybu ve spodních vrstvách kinematografie. Přišli noví talentovaní tvůrci, vznikl Audiovizálny fond. Našli se sice lidé, kteří úspěšné filmy zpochybňovali a říkali, že měly diváky jen díky silnému marketingu. Ale i marketing patří ke kinematografii. Pak se objevil film 38 (Lukáš Zednikovič, Daniel Dangl), Rytmus, sídliskový sen (Miro Drobný) a také Kronerův animovaný LokalFilmis (2015).

Čítať ďalej: Před velkým třeskem - Rostoucí zájem o slovenské filmy

Máme se bát filmů pro diváky?

RH 2016Radovan Holub: Máme sa bát filmu pro diváky? (úvaha nad slovenskými filmy a koprodukcemi 1.půle 2016)

První polovina roku 2016 ve slovenské kinematografii ukazuje zajímavý fakt: točí se sice dostatek filmů na to, aby bylo možné vyselektovat kvalitu, ale jejich mezinárodní přijetí je stále omezené. Čeští tvůrci řeší tento deficit „cestujících filmů" po svém – v Česku nastal silný trend konzumních rodinných komedií, jejichž kvalita sice postupně klesá (Jak básníci čekají na zázrak, Seznamka, Strašidla, Léto v Provence, Instalatér z Tuchlovic, Bezva ženská na krku), ale které dosáhnou navzdory poměrně krátkému nasazení v kinech nakonec přece jen na 80 – 100 000 diváků, někdy i víc. To je čtvrtinový počet než v době porevoluční slávy českých komedií, ale v současné době je i toto úspěch. Nemluvě o tom, že se každoročně objeví české filmy, které se drží v kinech 20 týdnů a překročí magickou hranici 250 000 diváků jako je Život je život, Padesátka nebo Teorie tygra, nepočítaje nejnavštěvovanější film českých kin 1.poloviny 2016 – Lída Barová (404 000 diváků). Tyto tzv. návštěvnické filmy bývají v Česku podpořeny z tzv. Programu filmových pobídek SFK.

Čítať ďalej: Máme se bát filmů pro diváky?